„Hle, mistr snů sem přichází”, pořikují na sebe Josefovi bratři. A hned v jejich hlavách uzraje plán: „Pojďme, zabijme ho, a uvidíme, co zbyde z jeho snů!”.
______
V Bibli, 37. kapitole knihy Genesis čteme:
Josef byl sedmnáctiletý mladík. Pásal ovce se svými bratry, syny manželek svého otce, Bilhy a Zilpy. A Josef na ně svému otci chodil žalovat. Izrael miloval Josefa víc než všechny své ostatní syny, neboť ho zplodil ve svém stáří. Dokonce mu udělal zdobenou suknici. Když ale jeho bratři zjistili, že ho jejich otec miluje víc než je, začali ho nenávidět. Nebyli s ním schopni ani klidně promluvit.
Josef měl sen, ale když ho vyprávěl svým bratrům, nenáviděli ho tím více. Řekl jim: "Poslechněte si prosím můj sen: Vázali jsme na poli snopy. Můj snop náhle vstal a zůstal stát a hle, vaše snopy obklopily ten můj a klaněly se mu!" Jeho bratři mu řekli: "Tak ty bys nad námi chtěl kralovat? Ty bys nám chtěl vládnout?!" A tak ho nenáviděli ještě víc, kvůli jeho snům a jeho slovům. Josef pak měl ještě další sen a vyprávěl ho svým bratrům: "Měl jsem další sen. Hle, klanělo se mi slunce, měsíc a jedenáct hvězd!" A když to vyprávěl otci a bratrům, otec ho okřikl: "Cos to měl za sen? To se ti já s tvojí matkou a bratry máme klanět k zemi?" Bratři pak na něj žárlili, ale jeho otec o tom všem přemýšlel.
Když pak jeho bratři odešli pást ovce svého otce do Šechemu, řekl Izrael Josefovi: "Nešli tvoji bratři pást do Šechemu? Pojď, pošlu tě za nimi." Odpověděl mu: "Jsem připraven." Izrael mu řekl: "Jdi se prosím podívat, zda jsou tví bratři i ovce v pořádku, a přijď mi to povědět." A tak ho vyslal z hebronského údolí.
Bratři ho spatřili přicházet už zdálky, a ještě než k nim dorazil, domluvili se, že ho zabijí. Řekli si spolu: "Podívejme, přichází mistr snů! Pojďme ho zabít. Hodíme ho do nějaké jámy a řekneme: Sežrala ho divoká zvěř! Uvidíme, co pak bude z jeho snů!" Když to však uslyšel Ruben, chtěl ho před nimi zachránit, a tak řekl: "Neberme mu život!" Ruben pokračoval: "Neprolévejme krev; hoďme ho do téhle jámy zde v pustině, ale nevztahujme na něj ruku!" (To řekl, aby ho před nimi zachránil a vrátil ho jeho otci.) A tak se stalo, že když Josef přišel ke svým bratrům, strhli mu suknici, tu zdobenou suknici, co nosil, popadli ho a hodili do jámy. A ta jáma byla prázdná, bez vody.
Potom se posadili k jídlu. Pozvedli oči a hle, spatřili od Gileádu přicházet karavanu Izmaelitů. Jejich velbloudi nesli vonnou pryskyřici, balzám a myrhu, aby to dopravili do Egypta. Juda svým bratrům navrhl: "Co z toho budeme mít, když svého bratra zabijeme? Jak utajíme jeho vraždu? Pojďme ho prodat Izmaelitům a nevztahujme na něj ruce - vždyť je to náš bratr, naše tělo!" A bratři ho poslechli. Když je ti midiánští obchodníci míjeli, vytáhli Josefa z jámy a prodali ho Izmaelitům za dvacet šekelů stříbra. Ti tedy Josefa odvedli do Egypta.
_______
Ano, snít se nevyplácí. A když už snad nějaký ten sen přijde, je třeba si ho nechat pěkně pro sebe. Copak je možné myslet si, natož pak vykládat o tom, že bychom se my, tvoji bratři, a dokonce i tvůj otec a matka před tebou skláněli k zemi? Držet se správných zásad se také nevyplácí, natož donášet tátovi o všech našich lumpárnách. A nosit pestrobarevný plášť – to už vůbec ne! Ano, dostal jsi ho za svoje „podrazácké” podlézání, ale rozhodně se nehodí se v něm ukazovat. Nanejvýš ho uložit do almary, a hotovo! Vždyť nejdůležitější v naší rodině je držet vždy a za všech okolností pohromadě, být pokorný a nevyčnívat z řady.
Jak se rozhodli, tak také udělali. Zbavili se svého bratra jako obtížného hmyzu. Pak se posadili, aby jedli chléb. Co na tom, že zde takřka eucharistickou událost, slavnost lámání chleba a společenství stolu, proměnili na zločinné spolčení. Společné rozhodnutí je třeba utvrdit společnou smlouvou.
Už to tak bývá, že žádný sen se nevyplní na sto procent. Josefova matka se toho nedožila, ale stačí otočit o pár stránek našeho příběhu dále a vidíme je tu opět všechny. Skloněni až k zemi před mocným Egypťanem drtí mezi zuby spolu s pískem pouště: „...jsme tvoji otroci... náš otec, tvůj otrok”. (Gn 44,31) Stačilo pár let neúrody, a vyhladovělí bratři prosí muže, jenž se honosí titulem „zachránce světa” i o ten kousek chleba, který před časem tak lehkovážně znesvětili. Ovšem jak by dopadli, kdyby si Josef nechal svoje sny jen pro sebe?
Co k tomu dodat? Jak dozrávám do let, kdy se musím smířit s tím, že synové odešli z rodiny za svými sny, zjišťuji, že jejich představy o životě není vždycky snadné přijmout. V něčem se liší od těch mých. Co je ale ještě obtížnější? Poznat, pochopit a připustit si, že děti naplňují moje nenaplněné sny. Že dokáží to, co jsem já nedokázal, mají odvahu tehdy, když jsem se bál, neuhnou v místě, kde jsem kličkoval, prokazují soucit a porozumění v případech, kdy já jsem myslel jen na sebe. Mají odvahu jít za svými sny – a co víc, vedle pevného rozhodnutí mívají i moudrost k tomu, aby svého cíle dosáhli.
Nechme je snít, i když nás to někdy zahanbuje. Vždyť je téměř jisté, že za nějaký čas, až přijde stáří, budeme i my se svým každodenním chlebem (a to nejen díky průběžnému sociálně – důchodovému systému) závislí na úspěšnosti jejich dnešních snů.
2025 ©