
Jiří Jedlička byl náš sborový alkoholik. Nevím, kdy a jak se do našeho společenství dostal - kam moje paměť sahá, vždycky mezi nás patřil. Řada lidí ze sboru se mu snažila pomáhat, jak jen to bylo možné. Především potřeboval asistenci při hospodaření s penězi, aby všechno hned nepropil. Bylo dobré, co nejvíce ho zapojit do sborového života, protože když zůstával sám, nedokázal pokušení alkoholu odolat. A tak to byly stovky pozvání na nedělní oběd, doprovázení na shromáždění, biblické hodiny a nejrůznější další akce. Jako kluci jsme obdivovali, s jakou zručností, elegancí a šarmem roznášel při společných sborových obědech na každé ruce pět plných talířů, a myslím, že v těch chvílích byl mezi námi skutečně šťastný. Dokud mohl, pracoval jako číšník, ale s tím byl spojený i alkohol – vyprávěl, že vyrůstal v hospodě a pil vlastně od dětství.
číst dál