Úvod k večerní modlitbě na Manželských setkáních YMCA v Třešti. (Sk. 2, 5 – 11) Milí přátelé, rád bych se spolu s Vámi dnes večer nad tématem ztrát a nálezů. Někdy se přihodí, že na naší cestě životem něco nebo někoho ztratíme. Může to být věc, vztah, schopnost, vlastnost atd. Někdy můžeme ztratit třeba i sami sebe. A potom náhle, k našemu vlastnímu překvapení ztracené nalézáme, nebo je nám navráceno, aniž bychom v to třeba doufali. Dnes to bude o ztrátě a návratu schopnosti komunikace a porozumění.
Čtení: Sk. 2, 5 – 11
Příběh, který jsme právě přečetli nezačíná ovšem o letnicích, ale mnohem dříve. Už na počátku tradovaných dějin lidstva. V knize Genesis 11. kapitole čteme zajímavé vyprávění o stavbě věže, sahající až do nebe. Základem tohoto odvážného (ale v zásadě i naivního) projektu bylo to, že celá země byla jednotná v řeči i činech – jak praví Písmo. Jeho důsledkem bylo zmatení jazyků, to, že si lidé přestali rozumět a byli rozehnáni do široka daleka.
O letnicích vidíme něco zcela opačného. Písmo nám dosvědčuje, že lidé ze široka daleka slyšeli a rozuměli tomu, když apoštolové vyprávěli o velikých skutcích Božích. Nechme teology aby se přeli o to, zda to byl více zázrak mluvení, nebo zázrak naslouchání. Pro nás je podstatné to, že lidé v okamžiku, kdy začali toužit po tom, aby vlastním úsilím vybudovali něco tak velikého, že se tím dotknou nebes a zajistí si středobod své existence – tak si přestali rozumět. Ztratili schopnost komunikace.
A - světe div se – tato schopnost jim byla navrácena bez jejich úsilí, darem Ducha svatého ve chvíli, kterou Bůh určil, aby se lidé opět shromáždili v církvi Kristově. Ve chvíli, kdy měli porozumět tomu, že každý jednotlivec je v Hospodinových očích tak cenný a vzácný, že se nemusí snažit budovat jistotu svého života nikde jinde a hledat středobod svojí existence v ničem jiném, než v jeho otcovské náruči.
Manželská setkání jsou ekumenickou iniciativou – a pro nás je každoročně vždy novým potvrzením toho, že se zde schází skutečně živá Kristova církev právě to, že ač jsme různí, a o velikých skutcích Božích jsme zvyklí hovořit „různými jazyky“ zde je nám darována schopnost naslouchání a porozumění jednoho pro druhého. Různé tradice tady tvoří společenství, které nemá podle naší zkušenosti obdoby. Chvála Kristu. Amen.
2025 ©