Že po tomto životě zde mělo by nás jednou vzbudit
úděsné ječení trub a polnic?
Odpusť, Bože, ale utěšuju se,
že počátek a vzkříšení všech nás nebožtíků
bude ohlášen tím, že prostě zakokrhá kohout...
To potom zůstaneme ještě chvíli ležet...
První, kdo vstane,
bude maminka... Uslyšíme ji,
jak tichounce rozdělává oheň,
jak tichounce staví na plotnu vodu
a útulně bere z almárky kávový mlýnek.
Budeme zase doma...
(Vladimír Holan)
„…jdu, abych vám připravil místa“, říká Ježíš – a my sotva tušíme, co tím vlastně myslí.
A protože každá maminka chce pro svoje děti to nejlepší, přichází za ním matka synů Zebedeových s prosbou, aby zajistila svým synům dobrá místa v Božím království: jednomu po Boží pravici, druhému po levici. Jak říká Václav Vacek: jednomu portfej ministra financí a druhému ministra zahraničí. To jsou v každém království nejdůležitější posty, na nich se soustřeďuje největší vliv a moc. Jenže Ježíš se nemá k tomu, aby její - jistě dobře míněnou - prosbu vyslyšel. To jste pochopila špatně, paní Zebedeová. Nepřišel jsem rozdávat „trafiky“. Nepřišel jsem vládnout, ale sloužit – a dokud nepochopíte, že podstata moci nespočívá ve vytrubování sirén a blikání majáků vládních limuzín, máte do království Božího ještě hodně daleko. Ano, ti, kteří uplatní právo absolutní přednosti v jízdě, mohou být v cíli před ostatními, ale jde to i jinak.
Čteme-li o Ježíši, že on byl onou „prvotinou“ vzkříšení mrtvých, musíme si klást otázku: proč asi? A Holan nám nastiňuje jednu z možných odpovědí. Vždyť je to tak prosté a mnozí z nás to dobře pamatují z dětství. Ano, u nás to bylo podobné. Tatínek vstával o hodinu dříve a než odešel na vlak, kterým odjížděl do zaměstnání, postaral se o to, abychom měli zatopeno. My už jsme to tak neměli, stačilo otočit knoflíkem. A naše děti už topí centrálně, na dálkové ovládání a už nad teplem či zimou nemají prakticky žádnou moc. Budou v tomto odosobněném světě ještě rozumět tomu, co znamená „služba“? Asi budeme muset napsat jinou báseň, použít jiné obrazy – a doufám, že se nám to podaří.
Ale já věřím v Toho, který nás předešel, vstal jako první - právě proto, abychom se my mohli probudit do teplého, a který nás čeká s horkým hrnkem plným dobrého kafe.