Tak jsem se včera, cestou do práce, z rádia v autě dozvěděl, že jsem na tom opravdu špatně. Jsem totiž „demisexuál”.
Že nevíte, co to je? Podle nejnovějších vědeckých výzkumů z oblasti mezilidských vztahů a sexuality z roku 2018 je „demisexualita” poměrně nebezpečná sexuální úchylka – a nebo pokud bychom se chtěli vyhnout tomuto nekorektnímu výrazu – tak nemoc. Spočívá totiž v tom, že takto postižený jedinec, není schopen sexuálního aktu kdykoliv a s kýmkoliv – ale pouze s partnerem, se kterým předtím naváže citový vztah a silné pouto. Je hendikepován tím, že není ochoten a v zásadě ani schopen „skočit do postele” s kýmkoliv při první vhodné příležitosti. Zkrátka k tomu aby „fungovala chemie”, musí projít zdlouhavou a náročnou cestou vzájemného poznávání, přátelství, romantického toužení a duševního (i duchovního) porozumění.
Na rozdíl od jiných způsobů prožívání sexuality, jako je například homosexualita, transsexualita, bisexualita nebo intersexualita – které jsou dnes již ve společnosti většinově akceptovány – je demisexualita považována odborníky za problematickou úchylku, neboť ten, kdo jí trpí, se svojí specifickou sexuální a citovou orientací liší od heteronormativního (nebo homonormativního) očekávání. Dle psychologa Jiřího Procházky ale takto postižení lidé nemusí zoufat. Existuje poměrně úspěšná léčba – pomocí psychoterapie sice nejde demisexuální orientace změnit, ale zle jí porozumět a respektovat jí, a pomoci smířit se s tím, že člověk je společensky vnímán jako „exot”.
V „Desateru Božích přikázání” zdědila naše civilizace jeden klenot, který se svým způsobem liší od ostatních „slov” v Desateru zaznamenaných. Tím zvláštním příkazem (doporučením / zaslíbením) je slovo „nesesmilníš” nebo variantně „nezcizoložíš”. Čím je zvláštní? Krádež zůstává krádeží vždy, bez okolností, za kterých je provedena. Rouhání je rouháním a vražda vraždou. Ale ačkoliv sex s cizí ženou či mužem je hřích, tak s vlastním je nesmírným požehnáním. Stejná činnost za různých okolností má odlišné hodnocení a také důsledky. Jenže právě proto, aby se sexuální vztah stal onou dobrou a požehnanou činností, je třeba se vydat tou nesnadnou, klikatou a někdy i slzičkami zkropenou cestou vzájemného poznávání, objevování dobrých i slabších stránek partnera – která je zakončena vzájemným porozuměním a slibem věrnosti, opory, vytrvalosti a lásky v dobrém i ve zlém.
Co tedy říci na závěr. Jsem vděčný za těch třicet tři let po boku mojí manželky. Je mojí první a jedinou láskou – a jestli mě chce někdo považovat za nemocného „úchyláka”, je to jeho problém. Vím, že jsem v životě o nic nepřišel a za tím si stojím! Bohu díky.
2025 ©