KODEX blog

Slepý Bartimaios sedí u cesty. Nic nevidí, nic nemá, nic nemůže. Zbyly mu jenom vzpomínky. Vzpomínky na časy, kdy bylo lépe. Vzpomínky na chvíle, kdy sedával s rodinou u prostřeného vánočního stolu, na rozzářené oči dětí u stromečku, na radost dospělých z radosti dětí, na doby, kdy byli všichni pohromadě. Kdy byli šťastní. Ta doba se už nevrátí. Babička umřela, pro dědečka zůstal prostřený talíř, ale nepřišel, chce být sám. Z dětských hlásků jasně zvonících při koledách se časem staly skřehotavé hlasy puberťáků a ty se později proměnily v nádherný chór mužného vícehlasu. Housličky a flétničky vyrostly na kytary, kontrabas a dokonce i varhany. I ta kočka vždycky přiběhla a našla si místo v rodinném kruhu – a nevím, jak na to přišla – ale při tradiční modlitbě Otčenáše pobožně spínala přední tlapky. Zřejmě i ona vycítila, že být pohromadě znamená mít domov a mít lásku. číst dál

Tak jsem se včera, cestou do práce, z rádia v autě dozvěděl, že jsem na tom opravdu špatně. Jsem totiž „demisexuál”. číst dál

Že po tomto životě zde mělo by nás jednou vzbudit číst dál

Kouření je téma výsostně etické. S teologií se daleko nedostaneme, pokud ovšem nechceme sklouznout k laciným odpovědím o všeobecné zdravotní škodlivosti kouření nebo nebezpečí vzniku závislosti. Bible se o kouření, na rozdíl od mnoha jiných nešvarů, nezmiňuje, a tak si budeme muset ve svém uvažování pomoci jinak. číst dál

Nezažil jsem, že by se někdy v české kotlině rozpoutala tak vášnivá diskuse o modlitbě, jako v uplynulých dnech v souvislosti s onou kontroverzní modlitbou p. Zbygněva Czendlika při pohřbu Karla Gotta. Věřící různých denominací i lidé, kteří do té doby o víře mnoho nevěděli najednou měli potřebu se k tomu vyjádřit. Z osobností protestantského spektra veřejně publikoval svůj názor předseda RCB, kazatel David Novák – a samozřejmě nejvíce rozruchu to způsobilo v katolických kruzích. Nechci se teď u tohoto proslovu nějak zdržovat, ani tuto modlitbu hodnotit – to je věc vkusu (kulturního i náboženského). Sám za sebe bych se ale bál být příliš kritický. číst dál

Život je krásný, ale není zadarmo. Bohatě prožitý život si vybírá svoji daň, a zdá se, že čím je krásnější, bohatší a naplněnější, tím je daň kterou platíme vyšší. Tou nejvyšší a poslední cenou, kterou za život musíme zaplatit, je smrt. „Člověk, jehož dny jsou jako tráva, rozkvétá jak polní kvítí; sotva ho ovane vítr, už tu není, už se neobjeví na svém místě”, praví žalmista. To je skutečnost, se kterou se každý z nás musí nějakým způsobem vyrovnat. číst dál

Jsou věci, o kterých raději nemluvíme – a je to tak dobře. Škoda slov, řekneme, když se jedná o záležitosti nicotné, malicherné, pohoršlivé a urážlivé. Někdy je lepší ani nepomyslet, protože třeba jen krátká vzpomínka rozbouří naše city a myšlenky, které se potom rojí jako svíjející klubko hadů číhajících na příhodný okamžik k uštknutí. Jsou jiné věci, o kterých bychom hovořit měli, ale raději zahanbeně mlčíme. Jaká slova najít tam, kde se jedná o naši nestatečnost, nemoudrost a bezradnost?  Jak mluvit o tom, že si neumíme poradit s našimi financemi nebo jsme na rozpacích při setkání s věřícími jiných tradic? Především do této oblasti zacílil téma ‚tabu‘ David Novák. Je dobré a velmi záslužné, že někdo najde alespoň občas odvahu tyto problémy pojmenovat. číst dál

„Hle, mistr snů sem přichází”, pořikují na sebe Josefovi bratři. A hned v jejich hlavách uzraje plán: „Pojďme, zabijme ho, a uvidíme, co zbyde z jeho snů!”. číst dál

Úvod k večerní modlitbě na Manželských setkáních YMCA v Třešti. (Sk. 2, 5 – 11)                                   Milí přátelé, rád bych se spolu s Vámi dnes večer nad tématem ztrát a nálezů. Někdy se přihodí, že na naší cestě životem něco nebo někoho ztratíme. Může to být věc, vztah, schopnost, vlastnost atd. Někdy můžeme ztratit třeba i sami sebe. A potom náhle, k našemu vlastnímu překvapení ztracené nalézáme, nebo je nám navráceno, aniž bychom v to třeba doufali. Dnes to bude o ztrátě a návratu schopnosti komunikace a porozumění. číst dál

Jiří Jedlička byl náš sborový alkoholik. Nevím, kdy a jak se do našeho společenství dostal - kam moje paměť sahá, vždycky mezi nás patřil. Řada lidí ze sboru se mu snažila pomáhat, jak jen to bylo možné. Především potřeboval asistenci při hospodaření s penězi, aby všechno hned nepropil. Bylo dobré, co nejvíce ho zapojit do sborového života, protože když zůstával sám, nedokázal pokušení alkoholu odolat. A tak to byly stovky pozvání na nedělní oběd, doprovázení na shromáždění, biblické hodiny a nejrůznější další akce. Jako kluci jsme obdivovali, s jakou zručností, elegancí a šarmem roznášel při společných sborových obědech na každé ruce pět plných talířů, a myslím, že v těch chvílích byl mezi námi skutečně šťastný. Dokud mohl, pracoval jako číšník, ale s tím byl spojený i alkohol – vyprávěl, že vyrůstal v hospodě a pil vlastně od dětství. číst dál

... POKRAČOVÁNÍ: Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského.    Mk. 9, 33 – 37;   Mt. 18, 1 – 5 číst dál

Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského.    Mk. 9, 33 – 37;   Mt. 18, 1 – 5 číst dál

Milí přátelé, možná řadu z Vás napadá otázka, co bylo tím nejpodstatnějším důvodem našeho příklonu ke Katolické církvi? Dovolte tedy, prosíme, abychom Vám alespoň takto zprostředkovaně pověděli naše krátké svědectví. číst dál